Ladislav Mohelník:
V dobách, kdy se věhlasní Pšované hádali jak psi, jestli je ten Rukopis královédvorský i zelenohorský pravý anebo ne, třískli tatíček Masaryk pěsti do stolu a vědecky rozhodli, že je to všechno habaďura, za kterou může jenom zloduch Václav Hanka a hned bylo po mudrování. Je to falzum a šmytec. To by za chvíli mohl někdo taky tvrdit, že ten Dobrovský ani neuměl česky a co mu přitom dalo roboty, než z té naší laštiny vytvořil češtinu. Nepřátelé by mohli nakonec třeba zpochybnit německé Dějiny národa českého, které zarytý vyznavač pravosti rukopisů, Franz Palacký, napsal na svoji několikaleté vlastenecké svatební cestě po celém světě, když opisoval obětavě například u moře v Itálii ty Pubíčkove dějiny z češtiny do němčiny, aby je Richter mohl stejně obětavě přeložit, až mu tchán umře, z němčiny do češtiny. Z čeho by se ti bojovní čeští nacionalisté ve škole učili. Takové řeči vedli čeští vlastenci v Praze už v době, kdy na Ostravici ještě pomalu ani pořádná škola nebyla. Jenom při kostele stála taková malá dřevěná dvoutřídka. Koho dnes zajímá, že se Masaryk spolu s Antonínem Vaškem důkazně hluboce mýlil, když archivy jsou plné té jejich moudrostí?
Tatíček si moudře řekli, že aby se ani na té Ostravici nemuseli pořád hádat, jak to kdysi vlastně bylo, tak se všude, na každé dědině založí kronika, ať mají mudrlanti analfabeti co dělat. Protože tu ruku už měli tak omlácenou, od té státnické práce, tak si tatíček řekli, že od toho tu máme demokraticky zvolenou vládu, tak ať si otloukají ruce demokratické partaje a nechal v parlamentu odhlasovat zákon. Kdyby se to třeba v Sudetech nebo v Českém Těšíně někomu nelíbilo, tak ať si napíšou svoji kroniku, ale podle našeho zákona. A kdyby se ani to někomu nechtělo, tak s ním ve jménu zákona uděláme krátký proces. To se zalíbilo komunistům tak, že když v únoru 1948 definitivně zvítězili, tak začali s procesy a začali psát jednu kroniku za druhou. Za dvacet let první republiky nenapsali ostravičtí kronikáři ani pětinu toho co dva uvědomělí bolševici za pouhých prvních deset let budování socialismu. Stačili na tisících stránkách napravit všechny údajné chyby málo uvědomělého buržoazního kronikáře Antonína Košackého, které podle nich nadělal v kronice od roku 1924 do roku 1933 na dvou stech stránkách 1. dílu. Masaryk by musel mít opravdu radost, kdyby si přečetl 600 stránkový 2. díl, aby se dověděl, kolik která kráva nadojila, kdo nepřišel do prvomájového průvodu, co natropili vesničtí boháči, a že kulturní úderka na Ostravici nacvičila takové pokrokové dílo o kolektivizaci, že by i on sám nechal prezidentské koryto a šel soudruhovi Borakovi pomáhat budovat JZD.
Naivní člověk by si pod vlivem tak zastaralých příkladů, jako je například Kosmova nebo Dalimilova kronika mohl myslet, že úkolem kronikáře je nestranně zachytit v časové posloupnosti nejdůležitější události doby. U obecního kronikáře by se člověk mohl naivně domnívat, že by to měly být co nejobjektivněji zachycené události dotýkající se obce. Pět dílů Kroniky obce Ostravice od roku 1924 do roku 1985 je názornou ukázkou toho, jak protikladně takovýto úkol mohli obecní kronikáři chápat. Samozřejmě, že si museli uvědomovat svojí historickou zodpovědnost. Uvědomovali si ve své době, že paralelně zaznamenávané některé události školními kronikami jejich nedostatky nejspíš neodhalí, protože byly většinou napsané azbukou a uložené v nedobytných trezorech škol. Netušili nicméně, že jejich práce bude jednou dostupná komukoliv na internetu, netušili, že jednoho dne bude možno vzájemně konfrontovat stovky kronik širšího okolí například i v tom ohledu, jaký průběh a třeba i příčiny měly rozsáhlé a opakující se povodně v kraji. Z kroniky vedené v Kozlovicích se o dávných povodních na Ostravici můžeme například dočíst více než přímo v Ostravické kronice.
Naopak nejen Kozlovičtí se mohou v Ostravické kronice dočíst snad téměř vše, co je možno napsat o dějinách mezinárodního družstevního hnutí. Zasloužil se o to zdejší obecní kronikář Leopold Vašica, který byl sice legálně jmenovaným ostravickým kronikářem jen poměrně krátkou dobu, ale ve skutečnosti je možno to co se nachází v Zemském archivu v Opavě pokládat z autorského hlediska za výlučně jeho autobiografické dílo. To co bylo napsáno jinými před ním kompletně „opravil“, a to co bylo napsáno po něm je natolik ovlivněno jeho osobností a vzorem, že i část kroniky zapsaná po jeho smrti dodnes dýchá jeho dechem. Mimořádnou kronikářskou osobnosti je i v tom směru, že dokázal svým vlastním dílem, sám sebe, odsoudit k veřejné hanbě jako nacistického kolaboranta, který se sice v kronice chlubí záchranou ostravické mostu v předvečer osvobozovacích bojů, aby mohl být v bezprostřední návaznosti kroniky Nové Dědiny označen za toho, kdo v sousední vesnici pomohl Němcům vyhodit do vzduchu nejen most silniční, ale i železniční. Z jeho kroniky vyplývá, že zatímco před válkou byl hokynářem pouze v jednom malém obchůdku, za pouhé čtyři roky, tedy v roce 1944 již v obci ovládal osm prodejen. Ovládal téměř veškerý obchod v obci, a je tedy zřejmé, že s jeho zásobováním německých beskydských lágrů to bylo troch vážnější a pro něj rozhodně mimořádně výhodné, protože ani místní němečtí obchodníci včetně Missbacha i známí místní konfidenti jako Čeněk Božoň v soutěži s ním neobstáli.
Ještě dnes pociťujeme blahodárný udavačský účinek uvědomělého slova kronikáře Leopolda Vašice, když například zkritizoval již v roce 1958 soudruha Šiguta, jak je nemocný, a že ještě kromě fízlování třikrát týdně obětavě a statečně půjčuje knížky, aby v té druhé půlce chalupy mohl jako orgán s rodinou bydlet zcela zdarma. Už tehdy Vašica hledal nějakou soudružku, která by vzorně vedla obecní knihovnu místo Šiguta, aby mu pomohl s bytem. Po dlouhých 60 létech, po mnoha peripetiích a zvratech se ostravická knihovna, díky jeho moudrosti, vytouženého ocenění v okresním tisku nakonec přece jen dočkala.
Je pozoruhodné, do jaké míry se Vašica snažil napodobit Košackého písmo aby dodal hodnověrnosti svým záznamům. Je zajímavé, že i rukopis paní Němcové, která měla údajně opsat část kroniky podle Vašicových materiálů, je rovněž obtížně rozlišitelný a je to úkol pro grafologa, kdo vlastně ve skutečnosti první a druhý díl kroniky napsal. Záležitost je komplikována ještě i skutečnosti, že před odevzdáním kroniky za protektorátu do brněnského archívu byl pořízen opis panem Milanem Lojkáskem, o jehož dobrém úmyslu pochybovat nelze, ale o tom jak s jeho rukopisem bylo bolševiky později naloženo, již může být pochybnost poměrně značná. Bereme – li v úvahu, že část kroniky v podobě Košackého materiálů, pro období od roku 1934 do jeho smrti na jaře 1945, se nejspíš díky Vašicově aktivitě ztratila úplně, vyvstává otázka autenticity kroniky s úmyslně odstraněnými stránkami a ve značném rozsahu napsané někým, kdo k tomu vůbec neměl oprávnění. Dudkův cenzorský podpis předsazený v roce 1953 i celé prvorepublikové části kroniky nelze označit jinak, než jen jako bolševickou drzost, jakou nenajdeme v desítkách podobných kronik v celém okrese. Uvedení frenštátského okresu v tiráži musíme pro celé období 1924 – 1951, kdy Ostravice byla součásti místeckého okresu, chápat jako manipulaci s pravdou charakteristickou pro ten druh lidí, kterým se legitimní část kroniky stala nepříjemnou překážkou v jejich bezohledné politické kariéře.
Schází zde podpis Člena MNV – kulturního referenta. Kdo to vlastně měl podepsat a z nějakého důvodu nepodepsal, jestliže Vašica přišel o svou funkci již v roce 1950 a jeho kronikářský nástupce se ujímá funkce až od roku 1954, kdy začíná psát svoji kroniku jako zcela nový díl. Pracovníci Zemského archivu v Opavě jej označili jako 3., ale kronikář Karel Volný buďto raději číslo dílu vůbec neuvedl a vymezil jej pouze časově 1954 – 1960 pod pozměněným názvem Kronika obce Ostravice, anebo dal více uvědomělému Vašicovi „dobrovolně“ přednost, přestože ilegální kronikářka Němcová dopsala ve skutečnosti ten svůj díl až v roce 1962. Karel Dudek ten první podepsal a padělal dne 27. prosince 1953 jako předseda MNV a svůj podpis opatřil razítkem Místního národního výboru Ostravice se lvíčkem s korunkou. Jen a jedině nic netušící jeho nástupce mohl podepsat, jako ten největší bolševický prosťáček a současně předseda MNV, Bohuslav Konvička druhý díl se „senzační zaručenou zprávou roku“, že Poláci 27. července 1948 narušili naši suverenitu a vzdušný prostor a přistáli nouzově na Ostravici. Ve skutečnosti si naši místní odrostlejší hoši na Bahně hráli, postavili si letadlo a zkoušeli jestli by se s ním nedalo po nástupu totality odletět někde dál než do Prahy. Dobová fotografie z rodinného alba Františka Mohelníka je jasným důkazem jak let probíhal a dokonce i kdo jmenovitě letadlo pilotoval. A o co opíráte své chorobné výplody ve svém ostravickém falzu soudruzi bolševici vy, kteří jste to podepsali?
Bolševici v Kronice Ostravice lhali opakovaně již na straně nula.[1] Není vůbec pravdou, že tato kniha obsahuje 597 stran, přestože to bolševický předseda Dudek vlastnoručně nad štědrovečerním kaprem podepsal. Informaci, že v ní schází stránky 215 – 218 najdeme uvedenou v závorce hned v tiráži svazku přímo na zmíněné nulté straně. Otázkou je, kým a kdy byla tato anonymní poznámka do kroniky zapsána. Prostým pozorným srovnáním písma se zdá, že nenápadnou poznámku na úvodní stránce mohl udělat sám Vašica a použil při tom inkoust obdobný tomu, který použil na volně vloženém listu s rukou psaným Obsahem kroniky.[2] Modrý inkoust na téže stránce použil k podpisu sice i Dudek, ale kromě rozdílného rukopisu je na první pohled podstatně tmavší. Samotná kronika je přitom, jak Košackým, tak i Vašicou, psána zásadně ručně a černým inkoustem. Jenže značnou část komunistické kroniky ve skutečnosti napsala soudružka Němcová bez jakéhokoliv životopisu a ustanovení do funkce, a proto také řadu pikantnosti o soudružce Závodné a dalších ostravických budovatelkách socialismu musíme přisoudit pouze jejímu ženskému smyslu pro pravdu a spravedlnost. Osm stran jmenného rejstříku je napsáno na psacím stroji, ale odkaz na Bezruče na straně 215 – 16 vyvolává podezření, že buďto udělal Vašica chybu a chytil se do vlastní sítě, anebo tuto chybu udělal někdo jiný, kdo o pozdějším odstranění čtyř stran kroniky nevěděl.[3]
V obsahu je však v tom případě problematické, proč Vašica svému kronikářskému životopisu přisuzuje strany 213 – 221 včetně těch chybějících 215 – 218, a přitom je při konfrontaci se jmenným rejstříkem zřejmé, že na straně 215 a 216 původně nebyl životopis kronikáře, ale Bezručův vlastnoruční zápis do kroniky, jímž lámal místní politiky, aby mu postavili pořádný most přes řeku Ostravici. K tomu měla směřovat jeho říkanka i narážka na jeho chodníček okolo řeky, ale i ubohé udání namířené přímo proti ovdovělé paní starostové, Anně Gachové, když ostravičtí bolševici začali s rozoráváním mezi již v roce 1947. Do celkového počtu stran nejsou zahrnuty ani strany obsahu a ani strany jmenného rejstříku, které jsou pouze volně vložené a nejsou do posloupné číselné řady zahrnuty. Ještě nedopsal ani svůj životopis a už kronikář Leopold Vašica rozžvýkal a spolkl celé dva listy str. 215 až 218 se svými válečnými činy a především i s Bezručovou říkankou o statečném a milovaném německém lidu ve Slezsku, před nešťastným Dudkem s razítkem v ruce tak rychle, že ten nestačil než si dat ještě jednoho panáka, aby se mu tu dříve buržoasní kroniku vůbec podařilo roztřesenou rukou trefit na správném místě, na té nejpřednější straně, aby vedoucí úloha KSČ byla všem jasná i pro prvorepubliková léta. Podepsal vše kostrbatým písmem proletáře a ocenil tím pravověrnost Vašicova rudého génia. Stejně je však oba nějaký nultý anonym udal jako podvodníky. Nějaký rýpala úhledným písmem k razítku nenápadně přidal upozornění na ony chybějící stránky.
Vašica svým obdivuhodným papírovým apetitem statečně obhájil své členství ve vládnoucí komunistické straně a Bezručovi zachránil národního umělce, kterého mu na Ostravici hned v prvních dnech po 2. světové válce dovezl Moskvou kalený soudruh ministr Zdeněk Nejedlý , společně s tehdy stále ještě zářivě rudým, později poněkud pobledlejším nositelem Nobelové ceny, Jaroslavem Seifertem. Mistr se zrovna slunil a povaloval na plný úvazek jako adamita u řeky Ostravice. Setkání umělců na nejvyšší úrovni nezabránily ani protisocialistické živly, co mu nedávno podemlely jeho most na cestě k jeho budoucímu památkově chráněnému pozůstalostnímu muzeu. Vše je kontextuálně zcela jasné, přestože v kronice to přímo uvedeno není. V tomto ďábelském pelešišti vzniká nepochybně nápad na zařazení stavby Bezručova mostu na první místo dvouletého plánu, jako to nejdůležitější co Ostravice hned po válce potřebuje. Aniž by jen místní nadšení soudruzi mohli tušit, že strana již brzy rázně a moudře přestěhuje Starého ještěra i s jeho gruntem, prostou změnou hranic obcí, ze Starých Hamer na Ostravici. On a Zdeněk to nepochybně již dávno věděli. Nadnášely jej i jeho kumpány všechny múzy, když se Mistři statečně brodili přes řeku tam a zpět, a poté se před jásajícími davy spolu doplazili ministerskou Tatrou 87 až do Hamer, aby se poklonili nesmrtelné cimrmanovské soudružce Maryčce Magdonové. U Charbulaka na Gruňu si soudruh ministr mohl osobně na zdi přečíst autorsky spolehlivé nesmrtelné Mistrovo básnické dílo, určené především pražským turistům a nakonec spolu zase rozbili par džbánku, jako zamlada, jako v té jeho na zdi pověšené říkance. O gatě tentokrát Bezručovi nešlo, protože uvědomělý Zdeněk Nejedlý mu dovez kromě národního dekretu i sto tisíc korun československých, takže nakonec ještě zbylo deset tisíc na propagaci nového socialistického způsobu života i pro některé naše méně uvědomělé soudruhy a Mistrovo početné ostravické osobní služebnictvo, které kronika nevědomě na několika místech jmenovitě uvádí.
Číst dnes ostravické kronikářské falzům, napsané podvodně s úmyslem ideologického klamu, napsané s mnohaletým odstupem, když už se podobně jako dnes zdálo, že už se ví jak to dopadne, číst falzum nevědomým zrakem bolševického odchovance, znamená vůbec nechápat život a poskakovat jako ten usměvavý idiot na hrobě Vojtěcha Mohelníka. Idiot samozřejmě vůbec ani netuší, že i pod ním se může Vojtova truhla nečekaně prolomit.
[1] Kronika obce Ostravice. 1. díl. Kronikář: Antonín Košacký (1924 – 1934), Leopold Vašica (1945 – 1953), s. 0; in: http://digi.archives.cz/da/permalink?xid=BE5684305AD911E5AE0C8CDCD447ECAD&scan=13
[2] Kronika obce Ostravice. 1. díl. Kronikář: Antonín Košacký (1924 – 1934), Leopold Vašica (1945 – 1953), Obsah. Volně vloženo. Státní okresní archiv Frýdek – Místek; in: http://digi.archives.cz/da/permalink?xid=BE5684305AD911E5AE0C8CDCD447ECAD&scan=3
[3] Kronika obce Ostravice. 1. díl. Kronikář: Antonín Košacký (1924 – 1934), Leopold Vašica (1945 – 1953); in: http://digi.archives.cz/da/permalink?xid=BE5684305AD911E5AE0C8CDCD447ECAD&scan=4
http://digi.archives.cz/da/permalink?xid=BE5684305AD911E5AE0C8CDCD447ECAD
http://digi.archives.cz/da/permalink?xid=B249510B757811E497F0F04DA232BA84
http://digi.archives.cz/da/permalink?xid=E3406DEA757811E497F0F04DA232BA84