Organizace KSČ musí věnovat daleko více pozornosti referátu s. Slánského na zasedání ÚV KSČ.
Soudruh Slánský na únorovém zasedání Ústředního výboru KSČ velmi důrazně podtrhl, že vesnický boháč nepatří do jednotného zemědělského družstva, že z družstev, do nichž se vetřel, je jej třeba vylučovat. Ne ve všech obcích si – vinou nedostatečné bdělosti a ostražitosti vesnických organizaci strany – uvědomili význam těchto slov a zákeřnost vesnických boháčů, kteří užívají k oklamání a vydírání drobných a středních rolníků všech možných a různě zakuklených prostředků. [1]
Téměř v každé obci okresu Frenštát pod Radhoštěm jsou vesničtí boháči. Jenom v Ostravici tvrdí, že tam vesničtí boháči nejsou. Marně bychom si však „lámali“ hlavu, proč jednotné zemědělské družstvo nemůže vyvíjet větší aktivitu. Každá snaha je hned v počátcích zmařena. Vesnický výbor strany již několikrát „projednal“ otázku, jak upevnit JZD a zlepšit jeho činnost. Soudruzi tuto otázku projednali – avšak usnesení nerealizovali. Buď řešili osobní spory, nebo připravovali akci, jak získat celou obec pro stavbu obecního domu. Je to zajisté pěkná myšlenka, stavět obecní dům – ale jenom tam, kde je to nutné. Na Ostravici je několik krásných domů, které jsou jen zčásti obydleny. Proč by nemohly být využity pro kanceláře MNV, pro poradnu pro matky a děti a podobně? Mohly by být využity, – kdyby nebylo vesnických boháčů.
V Ostravici však budují jednotné zemědělské družstvo tak, že začínají od vesnických boháčů. Nedávno byl v Nové svobodě uveřejněn článek, který odhalil vesnického boháče Jaroslava Zátopka. Soudruzi reagovali na kritiku v Nové svobodě tak, že prohlásili, že Jaroslav Zátopek není vesnický boháč. Podívejme se na něho blíže. Zátopek vlastní v Ostravici zemědělskou usedlost o výměře přes 20 ha, kterou zdědil od svého strýce i s vodní pilou. Je pravdou, že nyní je pila zpustlá – donedávna však byla ještě prostředkem k vykořisťování. Zátopek kromě toho vlastní další usedlost v Tiché. „Není prý jeho,“ je zaknihována jako majetek jeho malých dětí. Pozemky v Tiché jsou pronajaty a výnos pobírá z poloviny jeho teta, která je u pana Zátopka ve společné domácnosti, a z poloviny pobírá výtěžek sám. Tento vesnický boháč je členem výboru JZD.
Vesnický výbor strany ještě nenalezl cestu, jak zjednat nápravu. Nenalezl ani cestu, jak zaktivizovat vesnici k boji proti venkovským boháčům. Proto jenom v Ostravici se mohou stát takové případy, že na příklad Jan Mohelník, venkovský boháč, se dostal do čela JSČZ [a], přestože má záporný postoj k dnešnímu zřízení. Daleko široko nenajdete tak vzorně a nákladně vybavený statek, jako má tento boháč. Obchod s dřívím, který provozoval až do nedávna, mu vynesl miliony, které pan Mohelník proinvestoval. Vystavěl si luxusní velkou vilu, vybudoval nákladné stáje, stodoly a podobně. Přitom dodnes vlastní nákladní auto, které mu ONV ponechal – prý proto, že má smlouvu na dovoz dříví. Auto samo o sobě nejezdí, a proto zaměstnává i pracovní síly.
Nákladním autem provádí odvoz dříví pro Československé státní lesy. Zemědělci za odvoz dříví pobírají melasové krmivo pro koně. Pan Mohelník vozí dřevo autem a přesto bere melasu také. Nákladním autem toho odveze daleko více, a protože se melasové krmivo přiděluje podle množství odvezeného dříví, pobírá toho krmiva slušné množství. Co s ním dělá a nač je dostává, to je již záhadnější otázka.
Pan Mohelník má také právo na „slušné bydlení“. Proto také se svou rodinou obývá byt o dvou kuchyních a šesti pokojích, nepočítaje v to kancelář. Pan Mohelník je přitom učiněný „chudák“ – co je jenom starostí s takovým bytem! Aby mu bylo alespoň částečně pomoženo, potvrdil mu úředník z ONV falešný duplikát uhelného listu na 120 q koksu. Nevíme, kdo jej k tomu oprávnil a jsme právem zvědavi na odpověď. Na pravý uhelný list si pan Mohelník vybíral normální dávku uhlí. Jen od 1. ledna minulého roku do 30. ledna 1951 si vybral 153 q koksu. Takový příděl již pobírá tři roky. Navíc měl pan Mohelník do konce roku 1950 obchod s dřívím. Kromě toho má doma na skladu i 20 metrických centů cementu, přestože budovy a jímka jsou v bezvadném pořádku.
Vesnický boháč Mohelník je kavalír. Do závodní kuchyně ONV odprodal za normální cenu vepře. Je rovněž náruživý nimrod, a přestože byla opakována prověrka honebních lístků, vlastní dosud zbraně. Pan Mohelník „neví“, že staré zlaté časy kapitalismu minuly a žije si a obchoduje jako dříve. Vydělat se dá na všem. I na selatech. Tak paní Karáskova si od něj koupila sele, jež vážilo 7 kg i s pytlem, zaplatila však za 14 kg. Pan Trčka platil za váhu 16 kg, avšak sele vážilo i s pořádným pytlem jen 10 kg. Rovněž soudruh Mohyla [b] zaplatil za třináct kilogramů váhy, ale sele vážilo jenom 9,5 kg. Přitom všem je nutné připomenout, že váha se počítá do plnění kontingentů. Že to vážili zaměstnanci Hospodářského družstva? Pan Mohelník to jistě urovná.
Je také velmi pochybný způsob, jakým byl prováděn rozpis výrobních a dodávkových úkolů v Ostravici. Jan Mohelník, vesnický boháč z Ostravice, měl sklizeň 180 q brambor, z nichž asi 120 q nechal sušit pro svou potřebu. Dodávka brambor mu samozřejmě nebyla vůbec předepsána. Jiní drobní zemědělci však předpis měli a plnili dodávky za vesnického boháče. V hovězím mase má předepsáno jenom 6 q dodávky a vepřového masa má dodat dokonce jenom 1,5 q. Vzhledem ke své výměře půdy a k zásobě krmiv je tento předpis až směšně malý. K doplnění krmivové základny si nechal jako předseda JSČZ přidělit 10 metrických centů lucerky. Tato lucerka byla přidělena z dodávky lucerky pro jednotné zemědělské družstvo v Ostravici. Zbývající vagon lucerky si rozdělili větší zemědělci a na drobné se nedostalo nic.
Vesnický boháč Mohelník je přesvědčen, že „zlaté časy“ potrvají i nadále. A když by se (nedej Bože) dostal do finanční tísně, jistě mu vypomůže jeho bohatá přízeň.
Jeden z jeho bratrů, Rudolf Mohelník (mladší), živnostník, taktéž si vybudoval ideální obydlíčko. V roce 1950 si přistavěl k nové vilce i garáž. Stavební materiál se vždy nějakým způsobem sežene a stavební povolení vydá ONV dodatečně. Nedávno bylo u něho nalezeno asi dvacet balíků krycí lepenky. Nyní má na skladě 1 q měděného elektrického drátu a 6 velikých kol isolovaného elektrického drátu. Najdete u něho i 40 čtverečních metrů hlazených cementových dlaždic na dláždění chodeb. Kde je vzal? Řádně na poukaz. Tím ovšem nekončí výpočet vesnických boháčů na Ostravici. Tak na příklad inž. Vladimír Kořínek, ředitel Karlovy huti, majitel statku bývalého fojtství. je to „hodný“ člověk. Svůj statek pronajímá chudému zemědělskému dělníkovi a dovoluje mu, aby i se statkem vstoupil do JZD. To proto, že jednotné zemědělské družstvo ještě nepracuje, a kdyby pracovalo, dal by celý statek JZD k dispozici. JZD však statek převzít nechce. Má také proč. Krmivo je bůhvíkde, pro dobytek není zásob a proto ať si to JZD vezme! Sám již zájem na hospodaření nemá. Umělá hnojiva nechal venku rozpadnout, rozmetadlo hnojiv nechal rovněž venku, neočištěné od soli. Dnes je k nepotřebě zničeno. Bylo na něho podáno trestní oznámení pro sabotáž. Nějak lehce však z toho vyvaznul.
To je jenom krátce podaný důkaz, že v Ostravici vesničtí boháči jsou. – Doporučujeme vesnickému výboru a všem členům strany, aby řádně probrali a v desítkách prodiskutovali referát s. Slánského a porovnali s místními poměry. Až se vám otevřou oči, možná, že prohlédnete dál. Jistě přijdete k názoru, že hlavním úkolem na vesnici je přivést zemědělce přes JZD k společnému hospodaření.
Josef Kalus, vedoucí tajemník [c]
OV KSČ Frenštát
LITERATURA:
[1] KALUS, Josef. Kdy prohlédnou na Ostravici záměry vesnických boháčů? Nová svoboda 23. 3. 1951. Ročník VII. Číslo 69. Ostrava 1951, s. 1 a 3
[a] Jednotný svaz československých zemědělců, jehož předsedou okresního výboru ve Frenštátě pod Radhoštěm až do roku 1951 byl Jan Mohelník.
[b] Okresní velitel policie ve Frenštátě pod Radhoštěm, který prováděl v padesátých létech na Ostravici mnohé policejní razie, domovní prohlídky a výslechy, které vedly k uvěznění Jana a Ignáce Mohelníka a nakonec i k naprosté likvidaci Vojtěcha Mohelníka. Velel i brutální a z pohledu bolševiků neúspěšné přepadové akci dne 26. 3. 1951, kterou jde srovnávat snad jedině s akcemi gestapa za druhé světové války. Až na par věder a hrnků v likvidovaném miniaturním obchůdku u Ignáce Mohelníka nic nenašli, ale ke kriminalizaci a dehonestaci Mohelníků to stačilo na celé desítky let.
[c] Ještě v roce 1960 byl Josef Kalus komunistickým předsedou MNV v Čeladné. Jeho podpis je na první straně druhého dílu tamější kroniky. Jde zjevně o stejného bolševika toho jména, který napsal v Nové svobodě dne 23. 3. 1951 krvežíznivý článek proti Mohelníkům, Zátopkovi a Kořínkovi. Čeladenská kronikářka Růžena Faldynová roz. Kalusová (*1937) byla jeho dcerou. Oba pocházeli z Ostravice. Její otec Josef Kalus (* +1961) byl stejně jako Rudolf a František Mohelník stolařem, ale navíc od r. 1945 členem KSČ. Tyto životopisné údaje uvádí Kronika Čeladná 2. díl (1960 – 1985). Kronikář: Růžena Faldynová roz. Kalusová, s. 12; in: