Podle topografie Volného a z části dle vypravování Martina Třeštíka (v květnu 1895) stujž zde co zapsal kronikář, nadučitel a zasloužilý starosta obce Ostravice Antonín Košacký (+1945). [1]
Před 100 léty (před cca l. p. 1790) byl horský hřbet, táhnoucí se po hranici trenčínsko – místecké – zvaný Bezkyd – porostlý vysokým neproniknutelným pralesem.[a] Pouze úzké lesní stezky vedly přes hranice z Ostravice na Horní Bečvu. Neprostupné tyto houštiny sloužily za skrýš různým loupeživým rotám. Byly to zbytky Kuruců,[b] kteří – oblíbivše si z dob tureckých válek loupeživé řemeslo – počátkem předešlého století podnikali drzé vpády do úrodnějších niv moravských, až k Místku, Frenštátu, Valašskému Meziříčí, Vsetínu a zde klidné obyvatelstvo znepokojovali a celé okolí hrůzou a postrachem naplňovali. Za noci přepadávali tiché vesničky okolní a pobravše, co se unesti dalo, zmizeli v neproniknutelných pralesích a hvozdech bezkydských do svých úkrytů na Slovensku. Celé širé okolí úpělo pod tíhou pychu toho a nikdo neodvážil se pronásledovati nebezpečnou tu čeládku. Toho času cestoval po Moravě císař Josef II., aby seznal potřeby lidu. Přišel také na Horní Bečvu a ubytoval se u fojta Maliny. Při svém odchodu koupil od svého hostitele dvě ovce a ponechal je do spolumajetnosti až do té doby, kdy sám si pro ně přijde.[c] Odtud hodlal se bráti hranici moravsko – uherskou, jež táhne se půvabným hřbetem beskydským až na silnici místecko – turzovskou. Uslyšev o sveřepém pychu uherských Kuruců, poručil dobře ozbrojenému lidu valašskému – pod záminkou upravení cesty Beskydem – se silnou zálohou portášů pilně slíditi po členech lupičské bandy. Valachům – portášům podařilo se skutečně celou téměř zbujnickou bandu i s náčelníkem polapiti. I byli nyní vedeni k soudu císařovu na Horní Bečvu. Vysoký host však ubíral se však již po úbočí Vysoké cestou na Bezkyd, kteráž cesta dle jeho přání upravena byla. V místech kde nyní stojí hostinec Třeštíkův, setkal se průvod císařův se zajatými Kuruci. Na místě tom rozkládalo několik věkovitých buků své větve a lákaly pocestné ve svůj milý a sílící chládek. Tam také vzácný průvod rozložil se k odpočinku a císař zasedl k soudu nad zlotřilou cháskou. Náčelník Kuruců, pocházející ze slavného rodu Tököliů, jenž se byl v bojích s Turky mnohokráte vyznamenal, předstoupil před císaře v obleku císařského důstojníka s řadou odměn za dokázanou statečnost. Vzdav vojensky císaři patřičnou čest, odvětil k otázce jeho: „odkud všechna ta vyznamenání má?“ – uhlazenou, jadrnou řečí, vyjmenoval všechna bojiště, kde byl krev za císaře a vlast proléval. Celý způsob mluvy i chování dával znáti jemné, panské způsoby. Císař pak zakončil rozmluvu: „Těší mne, že jsem se sešel s vynikajícím důstojníkem naší armády. Zde tvé místo -„ a ukázal rukou, kam se měl ku stolu jeho posaditi.
Po skončení stolování povstal osvícený cestovatel a dal znamení svému průvodu, aby se kolem něho shromáždil. Císař jal se nyní mluviti: „Všichni byli svědky, kterak jsem uznal vynikající zásluhy udatného vojína. Nyní však stojím před vámi jako otec svých věrných poddaných. Pláč a nářek ubohých obětí, jímž člověk ten odňal buď majetek nebo i živitele hrozným způsobem o život připravil, jest příliš veliký, aby vyvážil jeho zásluhy. Na tomto buku, pod nímž jsi došel největší pocty, houpati se bude tělo tvé, tvojí pak soudruhové (bolševici – padlí lidé přivyklí krást) doživotně budou pykati hanebných skutků svých. Portášové uchopivše pak Kuruca, odňali mu vyznamenání a odznaky důstojenství a sotva císař několik set kroků se vzdálil, houpalo se tělo obávaného loupežníka na silné větvi staletého buku. Lid až dosud označuje ono místo – kdež spravedlnosti bylo zadost učiněno – slovem „u Kuruca“.[d]
Císař ubíral se pak dále bezkydskými hvozdy a sestoupil – obešed v půlkruhu celou hranici místecko – turzovskou, kdež památnou objížďku Bezkydem – ukončil. Místu tomu až dosud se říká „Konečná“.
Aby příště podobné loupeživé vpády na milou naši Moravu se opakovati nemohly, nařídil šlechetný mocnář, aby byl Bezkyd osazen. I byli povoláni lidé okolní, zvláště ti, kteří v minulých, smutných létech byli nejvíce ztrát na majetku utrpěli, a darován každému tak veliký kus pole, kolik byl s to vyklučovati a obdělati. Pozemky ty ponechány lidu za jisté naturální dávky nebo peněžité poplatky až r. 1848 byly vykoupeny. Tak povstala r. 1780 (?) osada Bezkyd, která až do r. 1848 byla samostatnou obcí a nyní (r. 1925) je připojena k Ostravici. Dle sčítání r. 1890 měla sama 821 obyvatel. Číslování domů má dosud samostatné.
Bolševická sjezdovka Na Třeštíku po likvidaci všech prastarých buků
Převzato z http://static.panoramio.com/photos/large/103774395.jpg
Autor fotografie: Jan Pinkas
POZNÁMKY:
[a] Vašicův dodatečně přilepený doplněk ke Košackého záznamu Pověsťi o založení Bezkydu: Dle Boh. Strnadla byla v roce 1675 biskupem Karlem Lichtenšteinem na území osady Beskyd založena osada Karlovice. Ta však byla již r. 1680 na rozkaz zakladatele vypálena, prý za zradu, že propustila Šuhajdovy kurucké oddíly. Osada prý byla obnovena v r. 1790 pod názvem Nový Beskyd. Buky na Třeštíku byly i s osadou Bezkyd (Beskyd) až do nešťastné bolševické reorganizace v roce 1951 součásti obce Ostravice. Bolševičtí jazykovědci v čele s Leopoldem Vašicou přišli také s novým uvědomělým a pokrokovým názvem osady Beskyd namísto neuvědomělého zastaralého feudálního a buržoazního Bezkyd.
[b] Účastníci různých uherských feudálních povstání
[c] Starosta Horní Bečvy ty dvě ovce vídeňskému Hofburgu dodnes dluží
[d] Hostinec bolševici Třeštíkům znárodnili a zdevastovali, všechny buky vykáceli, takže zavěsit se teď zájemci mohou nanejvýš na hloupém lyžařském vleku.
LITERATURA:
[1] Kronika obce Ostravice. 1. díl, s. 5 – 8;
in: http://digi.archives.cz/da/permalink?xid=BE5684305AD911E5AE0C8CDCD447ECAD