Ladislav Mohelník:
Jak moudré od těch naších předků bylo, když ty naše Beskydy původně nazývali Bezkydy. Názorná ukázka, jak se moudře dají zabit dvě mouchy jednou ranou. Pojem Bez_kydy totiž současně má význam místa bez kydání, jako bez kecání, jako že zrovna tam se nemá mluvit a má se držet hubu. Ale současně to má význam bez kydání, jako bez házení hnoje, bez provádění očistného procesu ve chlévě, ale i bez házení výkalů například na protivníka. Je to mírová oblast, ve které platí §11, lašské ústavy, nepose*eš. Ve stručnosti je v názvu Beskyd obsažená ne jen lidová moudrost, ale přímo genius lozzi celého lidstva, držet hubu a sedět na bobku.
Kde se na nás hrabe to německé, nein. Vždyť ho mají raz tak delší a musí toho chudáci nakydat za hodinu dvakrát tolik. Vždyť je to taková blbost, jako když musíš někomu dvakrát zakroutit krkem. Oni ještě nestačí říct nein a my už máme dávno fairont. Jejich překladový slovník novodobé němčiny už přitom ani neví co fairont znamená. Je vidět, že v tomto směru někteří naší sousede na tu železnou oponu doplatili více než my. Vždyť také naopak , když mají vyslovit souhlas, tak se svým kraťoučkým ja, vyjadřují ochotu plnit příkazy málem dříve, než je vůbec dostanou. Než my řekneme ano, tak už i víme, jak z toho ven, abychom nic nemuseli dělat. Možná i proto se Hitlerovi ten Drang nach Osten tak nevydařil. Rusi sice také také znají jen to svoje da, ale lišácky u toho kroutí hlavou, z čehož musí normální člověk úplně zblbnout, neřkuli člověk, který přemýšlení za svoji prioritu nemá a nechává za sebe myslet jiné. S naším ano a současně souhlasným středoevropským kýváním hlavou rozumíme ruské duši docela dobře. Zatímco u němčiny si vůbec nejsem jisty jestli jsem to já a nebo ja, u ruštiny jsem si zcela jistý, že mi nikdo nic ne_dá a ještě mi u toho da, da, da, bude kroutit krkem. Ani jsem nevěděl, že to slovinské no je skoro stejné jako anglické nebo španělské no, akorát, že oni už to trochu jinak vyslovuji. Angličané jazykově velice zpohodlněli, protože poměrně často nějaké to písmenko doslova spolknou. Ale tady prosím najednou místo pouhého a jednoduchého n si naopak vymysleli, že přidají u, a nic moc anglické holky pak pořád říkají to svoje nou, nou, nou. Kdyby to uměly aspoň tak zvukomalebně jako ti Beatles s tím svým yes, yes, yes. To Španělé se díky své imperiální minulosti od takových projevu slabosti a změkčilosti díky svému No pasarán rychle oprostili a jejich no je teď stručné a výstižné jako švihnutí šavli. Poslední vývoj však není nijak příznivý. Snad je to tou dlouhodobě vysokou nezaměstnaností a s ní spojeným lelkování, ale v poslední době se do jejich jazyka vkrádá to nou stále více. Jestli s tou anglickou vojenskou základnou na Gibrartaru v dohledné době něco neudělají, můžou snadno dopadnout jako oni. Když Srbové řeknou své нe, нe, нe, a když k tomu pokývají rozumně hlavou, je každému kromě Busche hned jasné, že s tím bombardováním jde o pouhé nedorozumění. Jak mohli vědět, že nezná azbuku a hned se urazí. I maďarskému zápornému souhlasu nem je kupodivu docela rozumět, ale měnit svůj mrštný jazyk bych s nimi rozhodně nechtěl. Z běloruského njama vás může přejít chuť na jídlo, i když v přepisu té jejich azbuky jako hjama naopak chuť na jídlo můžete dostat, ale může se vám z toho i pěkně zauzlovat střevo. Finské ei spíše připomíná náš slovanský jásot, ale stará lidová moudrost říká, neříkej hop, dokud nepřeskočíš. Estonci jsou s Finy očividně zajedno, ale proč se nesejdou s Maďary na tom rodném Uralu a neudělají si v té své ugrofinšině aspoň trochu pořádek. U hebrejštiny nebo arabštiny, u jazyků psaných zprava doleva by člověk očekával, že jejich nesouhlas bude něco jako uon, on, en nebo nejlépe to naše ěn, ale oni si namísto toho vymysleli jakési klikyháky, které nedávají smysl ani zprava doleva, ani opačně. Není pak vůbec snadné se s tou naší laštinou s nimi domluvit. Teprve díky překladači si člověk může uvědomit, jak problematický ten překlad Bible do té naší laštiny je, když ti Židé místo ne říkají žádný a to je ještě otázkou, jak se u toho vlastně kroutí, jestli také zprava doleva? Je zřejmé, že s tím vzájemným pochopením mezi národy to vůbec není snadné, a že za ty potyčky v Palestině vlastně možná skutečně nikdo nemůže. Jedinou cestou k míru by nakonec skutečně mohlo být ono dávno zapomenuté a angličtináři opovrhované esperanto, v němž se naše ne přeloží jako ne, což z hlediska lašského ně, není úplně ideální, hlavně kvůli tomu Husovi. Vypotřebování pěti písmen neniu esperantské abecedy na prosté dvouznakové hebrejské slovo לא (žádný) se při zvážení všech dopadů nejeví vůbec jako efektivní, protože z dvou set stránkové knihy je pouhým překladem jedním rázem kniha pěti set stránková. Tak neekonomicky to vyjde i v naší tvrdé koruně. Možná, že když Laši vůbec žádnou svoji měnu nemají, dalo by se něco ušetři nejdříve překladem z hebrejštiny do laštiny a teprve potom následným překladem z laštiny do esperanta. To by ovšem samozřejmě nesměl být ten dvoji překlad dražší než ten papír. Ideální by pak mohl být překladatel, nejlépe z Lašska, který ovládá všechny tři jazyky, protože tím by se za ten jeden překlad dalo ušetřit nejvíc. Zatímco v arabštině v podstatě vůbec žádné ne při pokusu o překlad nenajdeme, Francouzi jich mají hned několik a člověku pak z toho může jít
hlava kolem, jestli se ne přeloží správně jako ne, a nebo non. Možná by mohli být alespoň k těm Egypťanům trochu velkorysejší, a něco z toho, co jim tam Bonaparte posbíral, tak jim zase vrátit, nebo alespoň půjčit, když překladový slovník dává těm chudákům při překladu našeho ně na výběr pouze mezi významy, žádný a jakýkoliv. To už zase začíná vypadat i bez OSN a esperanta na další válku. Nakonec je docela možné, že už začala, ale ani my a ani ti migranti si to pořádně neuvědomujeme. Oni furt na nás, to svoje žádný-jakýkoliv a naší pšované to pak dementují, že ne, ne, ne… My Laši si prostě raz řekneme NĚ a dost. Jen abychom nakonec nedopadli všichni jako to slavné dobračisko Ondráš v té jeho ďuře nebo Bezruč na Gruňu.
Zabití Ondráše Jurášem, olej na dřevě, konec 18. století, Muzeum Ślązska Ćieszyńskiego
Autor fotografie: Matěj Baťha
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b1/Letohr%C3%A1dek_Kinsk%C3%BDch_-_Musaion_367.jpg
https://www.ostravice.net/storage/170601/ondras.jpg
https://knihy.abz.cz/prodej/cas-fizlu