OSTRAVIČTÍ PLOJHAROVCI – OSTRAVICE.NET

Ladislav Mohelník:

Československá strana lidová byla ve svých počátcích tradiční politickou stranou, vznikající postupně po vydání encykliky papeže Lva XIII. Rerum novarum v roce 1891, kdy se začali křesťané rozptýlení v několika stranách seskupovat na do Katolické strany národní na Moravě (od roku 1896), Křesťansko sociální strany (1899), v Čechách do České strany křesťansko sociální (1894), Katolické národní strany (1903) a dalších. Obě významné moravské strany se spojily v říjnu 1918, když Československá strana lidová tak vznikla v lednu 1919. Od roku 1922 došlo k definitivnímu sloučení za předsednictví Msgr. Jana Šrámka. Strana patřila k politickému středu, zavrhovala třídní boj a podporovala demokratické principy a tzv. křesťanský solidarismus a opouštěla původní konzervatismus, výrazně spjatý s duchovenstvem. Volebního úspěchu dosáhla již v r. 1925, kdy se stala třetí nejsilnější stranou, která měla přes 250 tisíc členů. Ústředním tiskovým orgánem strany byly tehdy Lidové listy.

Po Mnichově strana dočasně zanikla a pravicovější část vstoupila do Strany národní jednoty, politického uskupení, které pod vedením agrárníků (R. Beran) prosazovalo politiku spolupráce s nacistickým Německem. Značná část lidovců se ale zařadila do domácího i zahraničního odboje. Jan Šrámek se stal místopředsedou Československého národního výboru ve Francii a později předsedou exilové vlády v Londýně. Po válce strana přijala Košický vládní program a zůstala jedinou nesocialistickou stranou v rámci Národní fronty, kde hráli prim komunisté. V prvních poválečných volbách (1946) získali lidovci přes 20% hlasů a 46 mandátů. V revolučním roce 1948 podala čtveřice lidoveckých ministrů (J. Šrámek, F. Hála, A. Procházka, J. Kopecký) demisi, kterou prezident E. Beneš přijal. Po „vítězném únoru“ už jejich místa zabrali stoupenci aktivistického křídla strany (J. Plojhar, A. Petr), kteří podporovali vedoucí úlohu KSČ. Přes vyloučení ze strany za pomoci akčního výboru převzali vedení lidovecké tiskárny a Ústředního sekretariátu ČSL a lidovečtí kandidáti se tak i v totalitní éře objevovali na společné kandidátce Národní fronty. Protikomunisticky orientovaní lidovci (B. Chudoba, P. Tigrid, H. Koželuhová aj.) vystupovali proti režimu, mnozí se zapojili do odboje. Ze 46 předúnorových poslanců ČSL jich 10 opustilo zemi, 12 bylo uvězněno (z toho 4 byli umučeni nebo popraveni) a 13 bylo zbaveno poslaneckého mandátu. Emigrující lidovci založili křesťansko-demokratickou stranu, která spolupracovala na založení Rady svobodného Československa a Středoevropské křesťansko-demokratické unie. Další se zapojili do domácího protikomunistického odboje. Aktivistické vedení „obrozené“ strany provedlo v řadách strany radikální čistku zaměřenou na kritiky KSČ a podvolilo se Národní frontě, kde suverénně rozhodovali komunisté. Josef Plojhar (předseda ČSL 1951–1968) sice pomohl straně k přežití, ale zároveň lidovce výrazně kompromitoval prorežimním vystupováním. V 50. a 60. letech byl počet členů ČSL regulován na 15 až 20 tisíc. Obrodné demokratizační hnutí uvnitř strany v době „Pražského jara“ a hlasy volající po obnovení pluralitního politického systému přerušil příchod okupačních vojsk.

Návrat Josefa Plojhara na výsluní byl s příchodem normalizace doprovázen jeho politickými, ke stalinismu se navracejícími aktivitami. Při svém projevu poslance federálního shromáždění v Bystřici pod Hostýnem, který si v ničem nezadal s Biľakovskou ideologií, udělal zásadní chybu, když se na závěr svého bolševického vystoupení ve městě spojeném s tradici Františka Sušila zeptal, zda má někdo nějaký dotaz? Otázka byla jednoduchá. Jak se vyrovnává ve svém osobním životě, svém světonázoru, s rozporem idealismu kněze a faktickou podporou materialismu? Následovalo několik okamžiků lapání po dechu, ale nějaké řádné odpovědi se už nikdo nedočkal. Akce byla vzápětí ukončena, diskuze venku před Sušilem ovšem pokračovala, ale už bez soudruha Plojhara, který poté co byl do parlamentu dosazen totalitou si takové otázky, ohledně své zaprodané duše, vůbec nepřipouštěl. Nejlépe se bavil můj tehdejší středoškolský profesor občanské nauky jako mimořádně tolerantní učitel a člen KSČ. Pobavený byl i můj bytný, náležející k místní intelektuální elitě, jehož zájem jsem lépe pochopil, až jsem jej o dvacet let později našel na Cibulkově seznamu spolupracovníků StB.

Pravověrní a s Janem Šrámkem spoluzakládající apoštolové Československé strany lidové na Ostravici činnost strany v roce 1949 definitivně ukončili, protože Plojharovu kolaboraci s komunistickými zločinci v Praze jednohlasně odmítli. Ostravický Jidáš vycítil svoji šanci, podpořil vedoucí úlohu a začal pod taktovkou Plojhara v „obrozené“ ČSL zařazené do Národní fronty naplňovat cíle KSČ na Ostravici.

Stačilo se přece pouze vyzpovídat, a pak už bylo možno jen užívat výhod, které vládnoucí strana nabízela svým věrným přisluhovačům. Biblický Jidáš zatíženy hříchem a svojí zradou, se se svým apoštolským svědomím nedokázal vůbec vyrovnat. Neměl se komu vyzpovídat, nemohl účinně zpytovat svědomí, nemohlo být mu odpuštěno. Nemohl začít nový život křesťana. Proto údajně ukončil ten svůj nemravný z vlastní vůle na šibenici.

Na jménech vedoucích představitelů a jejich životních osudech můžeme ke stému výročí vzniku strany v lednu 2019 posoudit, zda už zcela propadla jak ten Jidáš Iškariotský peklu anebo jestli je stále ještě i 30 let po sametu někde v očistci. Politickou floskuli, že po roce 1989 se strana transformovala a navázala na předúnorové tradice a program pravého středu, musíme odmítnout jako neopodstatněnou apokryfní představu Ráje, který například na Ostravici po sametovém nástupu Plojharovců k moci, díky politice tlustých čar a snadnému odpouštění zločinů spáchaných na jiných, rozhodně nenastal. Prostý pohled na dílo a životní osudy vedoucích představitelů strany takhle zjednodušený výklad ani z hlediska pražského ústředí neumožňují, především vrátíme-li se skutečně k původním cílům strany, které vedly k jejímu založení a byly obsažené v jejím programu a potvrzené někdy až 20% volebními úspěchy a současně i více než 200 tisícovou členskou základnou. Etalonem pro Československou stranu lidovou nutně zůstane Jan Šrámek, který byl v letech 1940 – 1945 předsedou Londýnské exilové vlády. V roce 1945 se stal náměstkem předsedy vlády, ale 20. února 1948 rezignoval spolu s posledními mravně nenarušenými lidovci.

Předsedy nebo pověřenými řízením strany ČSL, KDU (1989 – 1992) a KDU-ČSL (od 1992) byli postupně Jan Šrámek (1919 – 1922) v moravské části, František Šabata (1919 – 1922) v české části, Jan Šrámek (1922-1948), Alois Petr (1948-1951), Josef Plojhar (1951-1968), Antonín Pospíšil (1968-1973), Rostislav Petera (1973-1980), František Toman (1980-1981), Zbyněk Žalman (1981-1989), Josef Bartončík (1989-1991), Josef Lux (1992-1998), Jan Kasal (1998-2001), Cyril Svoboda (2001-2003), Miroslav Kalousek (2003 – 2006), Jan Kasal (2006 – 2006), Jiří Čunek (2006 – 2009), Cyril Svoboda (2009 – 2010), Michaela Šojdrová (2010 – 2010), Pavel Bělobrádek (2010 – dosud).

Jména rudých předsedů strany od Aloise Petra po Josefa Bartončíka nelze vnímat ani shovívavě jinak, než jako jednoznačné přisluhovače komunistického režimu. Ve volbách 1990 kandidovala ČSL společně s Křesťansko-demokratickou stranou a Křesťansko-demokratickým hnutím pod hlavičkou Křesťanské a demokratické unie (KDU). Stala se třetí nejsilnější stranou, ale byla poškozena aférou předsedy J. Bartončíka obviněného ze spolupráce s komunistickou StB. Koalice se v roce 1991 rozpadla, ale hnutí KDU (sdružovalo ČSL, Svobodnou rolnickou stranu, Moravské občanské hnutí aj.) se v březnu 1992 transformovalo na politickou stranu Křesťanská demokratická unie – Československá strana lidová (KDU-ČSL). Hlavním problémem přestala být přímá podřízenost KSČ, ale především setrvačnost v podřízenosti komunistickým idejím a naznačovaná ochota ke koaličnímu vládnutí spolu s touto nenapravitelnou stranou. Ani Josef Lux jako kolektivistický odchovanec a odpůrce bezpodmínečného navrácení ukradeného majetku z JZD původním vlastníkům, se příliš od bolševického pojetí politiky nikdy nevzdálil. V rozhodujících okamžicích zemědělských restituci Josef Lux zachraňoval nezachranitelné komunistické „výdobytky“ kolektivizace, čehož důsledkem nebylo udržení jeho milovaných družstev, ale naprosto nespravedlivé přerozdělení majetku a jeho koncentrace do rukou velmi úzké oligarchie. Josef Bartončík nebyl jen nějakým nedopatřením, ale kryptokraty dobře připraveným tahem, jak zpochybnit křesťanskou reprezentaci, podobně jako dobře připravený Miroslav Sládek zpochybnil u nás republikány a republikánské ideje. Zrelativizovat vše tak, aby nebylo koho volit, aby lidé ještě rádi volili ty, kteří s nimi v utajení manipulují. V podvodné privatizaci dopředu dlouhodobě připravované, aby vše co bylo Benešem a Gottwaldem vyvlastněno bylo pod StB taktovkou cíleně přerozděleno vybraným poskokům.

Teprve Jan Kasal představoval naději na cestě k odpuštění. Členská základna odkojená bolševismem však raději rychle vygenerovala do svého čela ultralevého Cyrila Svobodu a s komunisty rovněž ochotného prospěchářsky spolupracovat Miroslava Kalouska. Jeho a jemu podobných odchod z KDU-ČSL k očistě duše strany rozhodně významně přispěl, protože pomohl vygenerovat po dalším desetiletém vyhnívání členské základny novou naději v podobě Michaely Šojdrové a Pavla Bělobrádka. Pohled na konkretní ostravické plojharovce však v rozporu s celostátní tendencí naopak jednoznačně velí k opatrnosti, protože namísto nadějného politického vyhnívání zvolili raději beznadějné Bartončíkovo vymírání. Nikdo z nich neměl až dosud potřebu se řádně vyzpovídat, zpytovat svědomí a polepšit se. Není nakonec žádným překvapením, že nás pravdu hledající mimoakademický křesťanský filozof Jiří Fuchs odrazuje od toho, abychom takovouto stranu se sebezničujícím politickým programem, spoluodpovědnou za současný mravní úpadek Ostravice, ČR i celé Evropy, volili. Nejen věřící, ale i každý kultivovaný člověk přece stranu, která nechala barabsky zdevastovat a posléze i zbourat historicky mimořádně cennou kapli v jádru obce, ani volit nemůže.

Listopad 2024
Po	Út	St	Čt	Pá	So	Ne
				1	2	3
4	5	6	7	8	9	10
11	12	13	14	15	16	17
18	19	20	21	22	23	24
25	26	27	28	29	30

Leave a Reply Zrušit odpověď na komentář