Ladislav Mohelník:
Jednou z věci, kterou měli bolševici společnou s Hitlerem byla mimo jiné i naše slavná ale přísně tajná rušička, přetvařující se na Lysé hoře v Beskydech jako pouhý vysílač TV. Popravdě řečeno, nebyla tak úplně naše, stála na katastru Krásné, ale ta naše malá hospoda je na Ostravici zcela spolehlivě. Zajistit kvalitní signál z Berlína a vymazat z mapy světa Washington, Moskvu, Londýn… vyžadovalo od německých nacistů značné průkopnické úsilí i náklady. Po technické stránce byli nepochybně na vysoké světové úrovni. Po té lidské, nebo chcete-li z jiného pohledu nelidské stránce, se museli stejně jako náš Gottwald, jezdit učit za Stalinem do Moskvy. Nesmíme ovšem zapomenout ani na zásluhy soudruha Vladimíra Iliče Uljanova, jako průkopníka diktatury proletariátu, který si jako první na světě uvědomil, jak účinná a jak mnohem levnější může být stará osvědčená carská praktika prostého zákazu, když se doplní odsudkem třídního nepřítele koncentrovaného do přesně vymezeného prostoru. Lidé ještě většinou netušili, jakou vymoženosti socialismu jsou Gulagy, které se sice již prudce začínaly rozvíjely, ale přece jen byly pouze v zárodečném stádiu. Sovětský člověk, který se musel zrodil z mužíka, však moc dobře rozuměl tomu co je to ťurma. Stačilo jen par fízlů, aby si všichni dobře uvědomili, že konec cara neznamená konec všech kreposťi v Rusku.
Nedivme se, že nakonec i Hitler brzy pochopil, že se má od svého tehdejšího přítele Stalina co učit, a že prostý zákaz poslechu, nepřátelského vysílání provázený pohrůžkou patřičného trestu, třeba i toho nejvyššího, bude mnohem levnější a nakonec i efektivnější. Pro pořádek však nezapomněl ani na to, že všechny ty dřevěné bedýnky je nutno upravit, evidovat a řádně zapečetit proti nežádoucímu naladění na nepřátelské vysílače. Těch bylo mnoho, ale kdyby se měl omezit na jediný, tak by to ani od roku 1941 nebyla Moskva, ale stále a především ten prokletý Londýn s BBC. Volá Londýn, se stalo pro většinu obyvatel nejen volacím znakem, ale i symbolem vyjadřujícím naději na budoucí svobodu. Přestože rušička na Lysé hoře řehtala na plný výkon, a přestože nejen hrozily koncentráky, ale nakonec i exemplární tresty oběšením, které se začaly odehrávat i bez soudu přímo na místě, kde tyto oběti zvůle musely i s výhružnou ceduli zůstat viset po dobu 48 hodin, třeba jen proto, že někomu podaly krajíc chleba, tak přes to všechno v mnoha chalupách ty dřevěné bedýnky oznamovaly, že právě Volá Londýn. Ti co tento hlas a tuto naději v průběhu války neslyšeli, museli zákonitě v Hitlerovo vítězství a později u nás i ve Stalinovo věřit, až do posledního dechu. Totalitní moc věřila, že je nejen zapotřebí šířit svoji ideologii, z Berlína, Moskvy, Prahy, z Ostravy, ale že je zapotřebí všechny s ní neslučitelné ideje současně i zničit, jejich autory umlčet z výšin Lysé hory. Odtud pramení i onen společný zájem nacistů a bolševiků o rušičku, která svými parametry někdy snad překonávala i všechny ostatní. Přesto Volal Londýn, Hlas Ameriky, Svobodná Evropa, Vatikán, Monte Carlo, Tirana… a co víc, nejen volal, ale mnozí jej i poslouchali a věděli. Oběma režimům sloužila rušička na Lysé hoře velmi pilně, ale ne vždy zcela spolehlivě.
Vojtěch Mohelník stejně jako mnozí další z rodiny cca 15 obyvatel gruntu na Ostravici č. 19 ono magické Volá Londýn z krásné dřevěné bedýnky, po celou dobu okupace snad denně poslouchal. Jako mimořádně zručný řezbář uměl ty dřevěné bedýnky totiž i vyrábět, což bylo mimochodem někdy i hlavním zdrojem jeho obživy. Jenže Vojta byl talent na všechno a k jeho dovednostem patřilo i to, že uměl poskládat dohromady i ty elektronky, cívky, kondenzátory a odpory tak, že to skutečně i vydávalo onen dramatický zvuk Volá Londýn. Jeho konstrukce rádia umožňovala poslouchat BBC po zasunutí špendlíku i bez porušení úřední pečeti. Nacisti o jeho schopnostech ještě vůbec nevěděli, ale bolševici po roce 1948 už díky udavačům bohužel ano. Po Vojtovi, který se přestěhoval po válce do nového bratrova domu č. 15 zůstaly nakonec tam i tam, prostě všude, jen dláta, cívky a nádherné lišty ze vzácných dřevin. Mnozí z těch, kteří poslouchali BBC z Londýna pod Lysou horou i po roce 1951 si ani neuvědomovali, že Londýn sice díky Vojtovi stále ještě poslouchají, ale jeho samotného už bolševici definitivně jako agenta imperialismu nenápadně zlikvidovali. Jeho krásné dřevěné bedýnky nahradily v 50. létech v Tesle Rožnov falešné bakelitové napodobeniny.
Řehtáním a kvílením zaplněný ether měl na socialistickou energetiku dlouhodobě mimořádně vysoké nároky, protože již nevolal jen Londýn, ale v podstatě kde kdo. Brzy přišli bolševici na to, že vypnout na půl dne elektřinu na celé Ostravici může umožnit nepřetržitý provoz rušičky, aniž by vznikla našemu socialistickému státu jakákoli ztráta. Celé dny pak na Ostravici v 60. a 70. létech nejen nesvítilo světlo, nesměly se otevírat chladničky, nejela čerpadla, cirkulárky, televize, ani Vojtova rádia. Určitou záchranou socialismu byla později jedině tranzistorová rádia, protože jinak bychom se ani nedověděli, jakých pracovních úspěchu dosáhla brigáda socialistické práce na dole Hlubina. Soudruzi nakonec dospěli k závěru, že to naše ekonomika i přes všechny úspěchy neutáhne, že by mohly být ohroženy i jejich vlastní korýtka, a tak ze dne na den, krátce po helsinské konferenci, již Volal Londýn i Hlas Ameriky zcela nerušeně. A kdyby nebylo té zpackané sametové revoluce, možná by volal dodnes.
Grunt v Ostravici č. 19, kde se díky Vojtěchu Mohelníkovi Londýn nejen poslouchal, ale odkud naopak do Londýna vysílala přinejmenším na sklonku války jeho vysílačka ukrytá ve stolařské dílně jeho otce
http://radiohistorie.webnode.cz/znelky-zahranicnich-stanic/
http://www.bbc.co.uk/czech/ceskarepublika/030225_radiofejeton.shtml
https://www.irozhlas.cz/kultura_literatura/kniha-vola-londyn-mapuje-historii-ceskeho-a-slovenskeho-vysilani-bbc-_201305152113_kpracharova
Zdroj: https: // www.youtube.com / watch?v=jWVlS9_z_R4&t=1s
One comment