Ladislav Mohelník
Stalo se, co se dříve nebo později stát muselo. Voliči vymetli lidovecké poslance ze sněmovny a přesvědčili je, že neměli na svou bohorovnost sázet.
Prohnilá tlupa, jež hrála roli jazýčku vah s nízkou myslí mrchožroutů pojídajících zbytky odpadlé z hostiny nemravných, se svoji pokryteckou politikou definitivně neuspěla. Podle dezertéra Cyrila Svobody, jenž si již zajistil v obavě o blížního svého nové teplé korýtko na ministerstvu zahraničí, za to můžou ovšem voliči, kteří se odklonili od křesťanskodemokratické politiky. Tento „čertík“ necítí ani svoji zodpovědnost za poměrně značné dluhy, jež svým nástupcům zanechal s tím, že se s nimi musí vypořádat oni. Při troše morálky, by jim alespoň mohl poradit, jak tyto situace měl tento „státník“ dopředu promýšlené, jestliže své hazardní vize chtěl dokonce vnucovat celému národnímu hospodářství.
Ostravičtí občané, kteří odevzdali lidovcům ve volbách do poslanecké sněmovny necelá 4% hlasů, prokázali přibližně stejnou politickou vůli jako voliči v celorepublikovém měřítku. Byli dokonce ještě o něco přísnější. Rozhodně to není tím, že by přestali věřit v Boha, jak se mylně může domnívat pouze ten, kdo chce svoji nemravnost svalit na jiné. Ve vedení lidovců ohánějících se aurou svátosti, ale zatížených dědičným hříchem kolaborace s totalitním režimem, jsme prostě mohli najít příliš málo důvěryhodných politiků, kteří by se jako jazýček na váhách dokázali postavit proti řádění těch lupičů velkých. Vidinu a nadějí na zastání nabídla hbitě místo nich strana VV a získala na Ostravici dokonce podstatně více hlasů, než TOP 09, jejíž některé politiky poměrně důvěrně známe. Pozitivně i zde pravděpodobně zapůsobil pan Schwarzenberg, jemuž pochopitelně již není zapotřebí ani krást, ani se nechat zkorumpovat. Vyvážili to zjevně ale jiní, kteří odsunuli na Ostravici TOP 09 až za předposlední, pomalu vyhnívající, poctivé komunisty. Ti by již měli přestat jezdit na zkušenou do Ruska a měli by si s ohledem na volební výsledky zajet raději do politického skanzenu ve Starých Hamrech.
Lze se oprávněně domnívat, že kdyby na Ostravici měla ČSSD svoji konkrétní politickou reprezentaci, nedosáhla by ani zdaleka výsledku vysoce převyšujícího celorepublikový průměr téměř o polovinu. Je samozřejmě mnohém snazší volit populistu a převlékače kabátů, vysedávajícího v pražských hospodách, než známého ostravického barabu od Freuda. Strana, která před únorem 1948 dosahovala v našem kraji velmi dobrých výsledků je i vzdor tomu poslednímu, skvělému, pro Ostravici dodnes mrtvá.
Poslední zbytky ODS na Ostravici se zase mohou pochlubit svojí zodpovědností za to, že v obci místním podnikatelům pšenka vůbec nekvete. Ve srovnání s okolními okresy i obcemi značně upadly podnikatelské aktivity starousedlíků. Veškerá minulá podpora se utopila v nepřehledných megalomanských snahách cizích firem kořistících z nemravnosti lidovců. V obci nejsou pouhým jazýčkem na vahách, ale díky za tuto stranu zvoleným bezpartijním nohsledům jsou radou jedné strany, nesoucí však plnou zodpovědnost za dvacetileté vnitřní zadlužení, marasmus a destrukci obce, jež má být podle jimi připravovaného územního plánu i v budoucnu naší dlouhodobou perspektivou. Jako zvláštní zásluhu můžeme ODS spolu s komunisty a lidovci také přičíst bezprecedentní pětinásobné zvýšení daně z nemovitosti, později velkoryse snížené jen na čtyřnásobné. Úřad bobtná ve švech a i zde by měla strana VV co dělat. Co však dělají takzvaní konzervativní politici na Ostravici? Před podzimními volbami do zastupitelstva obce si ani tato strana moc výhodnou pozici nevytvořila.
Absence seriozní strany zelených suplované na Ostravici občanskými iniciativami je dalším nepříznivým faktorem omezeného politického spektra a deprimující pasivity lidí. V Praze budou nyní v diskuzích na vládní úrovni chybět tyto mnohdy havlovsky poněkud naivní a omezené názory stejně jako doma. Na kom teď bude předvádět svůj ostrovtip pan president? Nejen mladí voliči by mohli uvěřit reprezentantům této strany, že si toho nakradli relativně nejméně, ale museli by také uvěřit v jejich morální kvality prostě lidské, které pan expředseda Bursík ve vztahu ke své rodině rozhodně, stejně jako pan expředseda Topolánek a pan expředseda Paroubek, neosvědčil. Z jistého hlediska, je v tom možno spatřovat začátek konce tlupy nespolehlivých politiků i stran, protože i přes veškerou mediální manipulaci, bulvární aroganci a silácké řeči není asi nikdo nadšený, když nás reprezentuje buran, který selhal podobně jako pan ministr Kocáb. Také falešné divadélko Kateřiny Jacques, „znásilněné“ policistou, se vrátilo straně jako bumerang, sice s patřičným zpožděním, ale s neúprosnou spravedlností. Tím jak sama ze sebe udělala v televizi biomasu, poukázala na staré protekcionistické problémy a také to, že strana zelených má velmi vážné mezery v odbornosti. Mládí je sice výhoda, ale hloupost ne.